Ráno jsme vyrazili vlakem do Mnichova Hradiště, kde jsme byli kolem 9 té hodiny. Kilometr po modré t.z. jsme šli po městečku na zámek Mnichovo Hradiště, kde jsme se prošli, udělali fotky, Luko si koupil známku a už se vraceli zpět. Z ulic jsme se dostali na vedlejší silnici, kde Artuš pobíhal v poli.

Přes most nad dálnicí jsme došli k domečkům naproti polím, zašli jsme po cestičce k rybníku, kde se Artuš schladil a šli dál. Jenže jsme udělali chybu a šli vyšlapanou cestou a vyježděnou od traktoru, místo toho, abychom šli rovně vysokou trávou a tak jsme "zabloudili" v polích, lukách a lese. Než jsme se vyhrabali a našli červenou t.z. uběhlo dost času, ale nakonec jsme našli značku a chyběl nám kilometr na zříceninu Valečov (postaven počátkem 14.století). Po zlaté stezce českého ráje jsme došli na zříceninu. Bylo tam celkem dost lidí, koupili jsme si zmrzlinu, prošli co se dalo, pohladili si psy, které se v noci pouštějí a hlídají Valečov a vydali se dál, prohlédnout si pár valečovských světniček (lidé byli definitivně vyhnáni ze skalniček roku 1892).

Lesem plném spadaného listí jsme došli k rozcestníku, který hlásil 9,5 km na Kost. Dál jsme museli rozbahněnou cestou mezi kopřivami a podél oplocené louky, kde Artuš běhal jako o závod. Ve vesničce jsme zjistili 7,5 km na Kost. Odpočinuli jsme si, prohlédli stádo krav a šli, procházeli jsme kolem krásných domků, podél kempu a  pak jsme zašli do lesa. Artuš objevil kaluž, kde se smočil a napil a už jsme se octli v Chrbech. Rozcestník hlásil po červené jen 3 km... 

Šlapali jsme po měkkém písku mírně do kopečku, potkali jsme rodinku se psem, který absolutně neposlouchal a ke všemu se naparoval... Ale nenechala jsem si zkazit náladu. Lesíkem jsme došli k silnici a přes silnici jsme už byli u Kosti. Prošli jsme si skalky, Artík všechno řádně očuchal a proběhal a už jsme šli. Na Kosti Luko koupil známku, chvíli jsme si sedli do trávy do stínu, Artuš odmítal pít z misky - asi si plánoval koupání v rybníčku. Sešli jsme dolů, kde byli stánky. Ty jsme obešli a došli k vodě, kde se Artík vykoupal.

Další cesta byla směrem na Plakánek, prošli jsme kolem rytířských stanů, kde byla akce pro děti a už jsme šli krásným údolím ohraničeném skalami. Artík se cestou chladil v potoce. Kráčeli jsme podél rybníka Obora až do vesnice Střehom, kde je rybník Komorník a  odkud 2 km do Oseka. Převážně jsme šli po silnici, kde Artuš kráčel vedle nás a netáhnl, protože už měl asi dost:) 

Z Oseka jsme pospíchali kolem hřbitova na vlak do Sobotky a obávali jsme se, že ujede, ale nakonec Luko stihl doběhnout na Humprecht, zakoupil známku a běžel zpátky na nádraží, kde jsme chvíli čekali a pak už se vezli domů.