Stopy

Stopování se nevěnujeme. Několikrát jsme si vyzkoušeli našlapat a vypracovat stopu rovnou bez lomů. Vyzkoušeli jsme stopovat na párky, granulky a frolíky. Ve Vnorovicích jsme stopovali na prasečí krev a v Káraným na ředěnou prasečí krev.

 Káranské stopování

23.10.2010

S Lukem jsme objednali v řeznictví krev, ale odmítali nám prodat jen půl litru a tak jsme si odnesli 2 litry. Doma jsme krev přelili do lahví a zředili vodou. Když jsme krev měli naředěnou, jeli jsme do Káraného, kde jsme si našli louku, nakapali krev a zkoušeli stopu na krev. Foukal prudký vítr a moc se nám nedařilo. Nejlíp na tom byl šeltie Barny, který to viděl poprvé. Docela se držel. Pudlice Megí nevěděla co se po ní chce. Niky s Ebí docela čuchali a bylo pro ně pokušení držet se krve, když tam jsou zajímavější pachy. Artík nic moc. Věděl, že tam krev je, ale nijak ho nelákalo dojít do konce....

Klánovické stopování

17.10.2010 

Hnedka ráno jsme si dali sraz na Masarykově nádraží, dorazila Ivetka s Ashí a Berí a pak jsme očekávali ještě 2 slečny s pesany, ale nedorazili. S Lukem a Ivet jsme vystupovali v Klánovicích, nechali jsme psíky běhat a když jsme našli kousek rovného terénu, vytáhli jsme párečky, našlapali stopy a nechali psy probudit své psí pudy... Artíkovi to moc nešlo a nebavilo ho to, ale když měl rovinku, tak to zvládal celkem dobře. Párky pro něj nejsou tak lákavé jako krev. Ashí a Berí byly moc šikovné a o holkách - Niky s Ebí ani nemluvit - prostě bígl:)

Potom jsme párečky zabalili, já si vzala pár do kapsy a s Artíkem trénovali cviky na dogdancing, na dalším plácku jsme stopy opakovali a to už Artíkovi asi vyhládlo a šlo mu to mnohem lépe. 

Příště ale seženeme krev a to teprve uvidím:)

Stopování ve Vnorovicích

5.7.2010 

Po jídle jsme se vydali cestou zpět. Dorazili jsme unavení a tak jsme se složili na dekách u stanů, pesani též unavení, sice ne z ušlé vzdálenosti, ale z počasí. Verča (já), Lucinka Ivetka a Marian jsme hráli Člověče, nezlob se. Mezitím přišla Katka s Billem, zda nejdeme zkusit ty slíbené stopy. Chtěli jsme si odpočinout, tak jsme hráli dál. Lukášek s Ebí a Niky, Klárka s Bess a Katka šli na louku přes jez zkoušet stopy v kruhu na páreček. Z vyprávění jsme se dozvěděli, že Niky s Ebí se chovali jako pravé bíglice a po louce na volno běhali ve vyšlapaném kruhu a nechaly se pak odvolat. Bessince to prý též šlo výborně. Bohužel jsem tam nebyla - lenost je strašná věc.

Dorazil jsme akorát, když stopy v kruhu končily a šlo se společně do lesa. Celkem nás tam bylo 7 lidí a 8 psů - Verča (já) s Artušem, Katka s Billem, Lukáš s Niky a Ebí, Klárka s Besskou, Lucka a Marian s Hapim, Ivetka s Ashí a Berí. Katka do kopečku nakapala prasečí krev (ředěnou vodou) a začalo se. Po chvíli se nakapala nová stopa a to už jsme s Artíkem byli na řadě. Popravdě mě Artuš překvapil. Na začátku stopy jsem řekla "stopa", ani jsem nemusela ukázat a najednou začal čmuchat a táhnout vpřed. Bylo to tak skoro u všech, ale Ashí nějak neměla náladu a tak jí čmuchání nic neříkalo.